Mám úžasné psí parťáky!

foto 1

Po nehodě, kdy kříženec rotvajlera Monty přišel o část zadní nohy a velkou špicku Andělku zlobily klouby, mi moc chyběl psí parťák na dlouhé a rychlé „tělolikvidujícíaduchapovznášející“ vycházky. To bylo mé jediné kritérium při výběru psa z útulku, muž si ještě přál mít hlídače. Na základě těchto dvou požadavků a mé lásky ke středoasiatům – a velkým psům obecně – jsme si domů přivezli černobílého kouzelníka Merlina. Tento kříženec středoasiata se dlouho bál i vlastního stínu, rok mu trvalo, než uvěřil aspoň mně. Teď již srdnatě za plotem štěká, ale rozhodně by nešel do střetu s kýmkoli. I dnes se najdou chvíle, které ho po jím prožitých hrůzách atakují, kdysi prchal nekontrolovaně v dál, dnes se uzavře do svého světa, a co je podstatné – je vedle mě. Nevidí, neslyší, jen stojí a čeká, až chvíle hrůzy skončí… Co se týká zdraví, horší RTG kyčlí prý veterinář ještě neviděl… Už rok a půl je jeho chůze bolestivá, ale nevzít ho obden na vycházku? To by mě ty jeho oči pronásledovaly i ve snu. Avšak místo psího parťáka na dlouhé vycházky zůstalo opětné prázdné. Tedy až do příchodu moskeváka Buráka.

Nyní je Burák mladý jeden a půlroční pes a má RTG loktů i kyčlí 0/0. Jeho potřeba pohybu je od štěněte naprosto a doslova likvidační. Pokud jsem nechtěla mít zničené všechno a všechny, museli jsme již v raném věku chodit na dlouhé vycházky. Nyní spolu za týden prochodíme v rychlém tempu (na střídačku s během) zhruba 50 kilometrů, někdy je to více, někdy zase méně, když se nedaří udělat si čas. Každodenní vycházky v čase oběda jsou pro mě doslova drogou, na které jsem psychicky i fyzicky závislá. Neznám lepší způsob „čištění“ hlavy! Vyhovuje mi tempo Buráka i vědomí, že jsem v bezpečí kdekoli a před kýmkoli. Vychodili jsme si tak pro mě slušnou poslušnost, kdy se opravdu nemusím bát různých situací, a mnohdy jen konstatuji, že mám VELMI ovladatelného psa. I díky tomu se dnes vracíme na cvičák ke klasické poslušnosti bez jakékoli hrubé korekce a škubání se psem. Cizí psy a lidi už zvládáme a já se mohu opřít o zvládnutí některých cviků.
Téměř denně se setkávám se situacemi, kdy si řeknu: to je přesně ono, to někde použiji při psaní. To je prostě život se psem! Ale víte, jak to je. Uteče týden a vše je pryč a přebito novými zážitky. Právě dotazy na ty nejběžnější chvíle či situace života se psem mě vedly k tomu, že jsme se rozhodla uplésti si na sebe bič v podobě BLOGu.
Vítejte v našem světě! Světě jedné ženské, která tak strašně ráda prchá od práce a od rodiny do lesa, k řece, kamkoli ven, kde potká jen minimum lidí. A to jen proto, aby se pak mohla ráda vracet zpět s čistou hlavou a kilometry v nohou. A vítejte také ve světě jednoho moskeváka jménem Burák, psího mladíka s vlastní hlavou a názory, které se snažím kočírovat.

Blog nově také na Facebooku. 1406813193 facebook